Rozhovor s Milanem Vančurou
Za Říčany hrál, posléze se stal velice úspěšným trenérem, který vychoval řadu skvělých ragbistů. Další legenda našeho klubu – Milan Vančura.
V kolika letech jsi začal hrát ragby?
Ragby jsem začal hrát až v 15 letech, z dnešního pohledu je to určitě pozdě. V žákovském věku jsem se věnoval fotbalu, hokeji, stolnímu tenisu, atletice.
Jaká byla tvoje nejen hráčská ragbyová kariéra?
Jako dorostenci jsme měli velmi výkonné a úspěšné mužstvo. V 18 letech jsem začal hrát v A mužstvu mužů. V prvních dvou letech to byla snaha o získání pozice v základní sestavě. Jádrem mužstva byli tehdy Tondy Frydrych, Mirek Bartoš, Mirek Kovrč, Láďa Vrba a další dnes už legendy říčanského ragby. Byl jsem součástí mužstva, když se bojovalo o vítězství v lize v letech 1970 a 1975. Po roce 1975 po odchodu některých z uvedených legend výkonnost mužstva pomalu klesala a horní patra ligové soutěže se nám vzdalovala. Po ukončení hráčské kariéry v roce 1977 jsem několik let A mužstvo trénoval. To jsme hráli II. ligu a čekali jsme na příchod další silné generace. U prvního vítězství v nejvyšší soutěži jsem byl u áčka ve funkci vedoucího mužstva. V roce 1995 jsem se začal věnovat výchově mládeže a dva ročníky jsem trénoval až do jejich odchodu mezi muže.
Jaká nejsilnější vzpomínka se váže na působení v klubu?
Velké místo ve vzpomínkách mám z let 1969 a 1975 kdy jsme bojovali o titul. Nezapomenutelné zážitky mám ale i z práce kolem těch nejmenších dětí, třeba když jsme některým museli ještě zavazovat tkaničky.
Chodíš stále na stadion Josefa Kohouta a jak vnímáš rozvoj klubu?
Dnes už v oddíle nepracuji, ale pravidelné sledování dění a úspěchů klubu přináší povznášející pocit, že to obrovské množství práce za dlouhá léta přineslo hodně sladkého ovoce.
Co bys přál klubu do dalších let?
V klubu vše jede na plné obrátky a přeji současné generaci hráčů i trenérů, aby se jim dařilo pokračovat v trendu stoupající výkonnosti posledních let.
Milane, moc Ti děkuji za rozhovor a ať ti říčanské ragby nadále dělá hodně radosti.
PCh