Miroslav Němeček hodnotí sezónu

Pokud se ohlédneme za sezónou 2019, tak se jistě neubráníme rozporuplným pocitům. Naše dobře a velmi tvrdě vybojované výhry na hřištích kvalitních soupeřů byly často vystřídány nepochopitelnými zkraty proti papírově slabším soupeřům.

Tato nevyrovnanost se dá do jisté míry přiřknout naší nezkušenosti, a to na všech úrovních. Nezkušenost hlavního trenéra nevyjímaje. Nezbývá než doufat, že nám naše chyby budou sloužit do budoucna jako lekce.

Když mluvím o chybách, tak jedna z nich byla, že jsme před začátkem sezóny netrénovali na hřištích o klasických ragbyových rozměrech, ale celou přípravu jsme strávili v hale, která poskytuje více komfortu, ale je omezená svými rozměry.

Tento fakt se velice silně projevil při prvním domácím zápase proti Pragovce, kde jsme působili na velkém hřišti velice ztraceně a dezorientovaně. Velký podíl na tom měl i fakt, že nám v týmu chyběli zkušení hráči (Rohlík, Schlanger), kteří by nám pomohli se lépe organizovat především v obraně.

Pokud chceme hodnotit naše třetí místo, tak také do jisté míry záleží, na jakou část sezóny se zaměříme. Jelikož po zápase s Pragou, bylo spousta lidi, kteří nevěřili, že se dokážeme dostat do TOP 6. Hned po prvním zápase jsme se dostali do krize, i co se týče hráčského kádru, jelikož se nám v tomto zápase zranili dva hráči v již tak málo početném útoku.

Proto nám ohromně pomohlo, že se na další zápasy do týmu vrátili Jan Rohlík, který to původně neměl v plánu, a také Antonín Brabec. Jejich pomoc byla výrazná a především Antonínu Brabcovi bych touto cestou chtěl velmi poděkovat. Jednak za pomoc na hřišti, ale i mimo něj, jelikož působil jako trenér útoku. Bohužel jsou naše přístupy k trénování z mého pohledu dosti rozdílné, a proto jsme se dohodli, že spolu v další sezóně již nebudeme spolupracovat.

Další zápasy se nám i díky těmto hráčům podařily a skončili jsme na třetím místě po základní části. Mezi velmi zdařilé se dají řadit zápasy na Tatře, kde jsme zvítězili, a i zápas na hřišti suverénní Sparty se dá hodnotit pozitivně.

Myslím, že v této části sezóny se našlo dost lidí, kteří pomysleli na titul.

Následný nástup do TOP6 se nám nepovedl úplně podle představ, když jsme na domácím hřišti pouze remizovali s týmem Tatry. V tu dobu se začala projevovat naše velká slabina a tou byla naše obrana. Posléze následoval první velký zkrat na hřišti Vyškova, kde se tato slabina projevila naplno. Dále se přidaly další dva faktory, které nás provázely až do konce sezóny. Za prvé to byla velice slabá efektivita. To znamená, že jsme trávili poměrně dlouhou dobu v území dvaceti dvou metrů soupeře, aniž bychom byli schopni skórovat. Na druhou stranu jsme se jen velice těžko dostávali z našeho území před naším brankovištěm a soupeře jsme nechali velice často lehce skórovat z našich chyb.

Naštěstí se náš tým po této ostudné porážce dokázal sebrat a v následujících zápasech jsme dokázali vyhrát jak na hřišti Pragy, tak i znova na hřišti Tatry. K tomu jsme zaznamenali velice dobrý výsledek proti, jak již jsem zmínil, suverénní Spartě, když jsme doma prohráli 10:17.

Po této dobré sérii bohužel následoval opět zápas proti naší Nemesis této sezóny, Vyškovu.

Doma jsme Vyškovu podlehli a bohužel jsme nedostali šanci se v dalším zápase vykoupit, jelikož následoval zápas na Spartě, který jsme naprosto nezvládli. V tomto zápase jsme dostali velkou, a myslím, že i potřebnou, lekci o podstatě ragby. A to je tvrdost, nasazení a vůle jít dopředu.

Ať už se v budoucnu pravidla ragby změní jakkoliv, doufám, že tyto atributy zůstanou zachovány.

Další domácí zápas proti Pragovce jsme opět nezvládli. Jednak díky špatným klimatickým podmínkám a také díky velkému množství individuálních chyb.

Po této sérii porážek reálně hrozilo, že se do bojů o medaile nedostaneme. Díky výsledkům ostatních zápasů a našemu velice dobrému zápasu v Brně, kde tým ukázal, že se do play off dostat chce, jsme se nakonec do bojů o medaile dostali.

V semifinále jsme nastoupili proti týmu Tatry na jejím hřišti. Třeba podotknout, že minulé zápasy proti Tatře byli vždy velmi vyrovnané a rozhodovaly individuální chyby, kterých jsme bohužel udělali více a prohráli.

Zápas o třetí místo doma s Pragou připomínal poslední sehraný společný zápas. Jednak díky klimatickým podmínkám a jednak vývoji jaký zápas měl v první půli. Díky naší špatné obraně a individuálním chybám jsme byli první půli pod tlakem, a díky zvýšenému nasazení a naší silnější lavičce jsme zápas dokázali otočit a zápas vyhrát.

Je třeba také upozornit na fakt, že nám v této sezóně velice pomohli mladí hráči z kategorie U19, kteří se k nám naplno připojili v půlce sezóny. Tito hráči dokázali nahradit a někdy i předčit starší hráče a bez problémů se zaintegrovali do týmu. Za to jim jistě náleží poděkovat. Je třeba také poděkovat trenérům z nižších kategorií, díky kterým se k nám tato pomoc ve formě těchto mladých hráčů dostala, a kteří pomohli tyto mladé hráče formovat. Protože úspěch i neúspěch v našem sportu nebývá nikdy individuální, ale vždy se jedná o kolektivní úsilí. Jednak kolektivní úsilí hráčů a trenérů, ale i diváků, kteří nám velice pomáhají. Bohužel naše publikum nebylo tuto sezónu tak početné, jak bychom si představovali, a v tomto sektoru vidím velký prostor na zlepšení.

Doufáme, že se nám i nadále bude dařit zapojovat další mladé hráče, kteří budou  postupně přicházet, a že hlavně oni budou mít chuť se k seniorskému týmu připojit. Protože velké ztráty mladých a talentovaných hráčů jsou z mého pohledu tím největším problémem našeho sportu v této zemi.

Když se tedy ohlédneme za uplynulou sezónou, tak se dá říct, že jsme mohli skončit o trochu lépe, zároveň jsme ale mohli skončit daleko hůře. Proto se dá tato sezóna hodnotit pozitivně a doufám, že nám dodá chuť do další práce.

NĚMEČEK Miroslav

Hlavní trenér A týmu RC Mountfield Říčany

15. 11. 2019, foto Jiří Koliš