Rozhovor s Martinem Cimprichem

Odchovanec říčanského ragby Martin Cimprich dosáhl letos výjimečné pocty, byl nominován a hrál za výběr skotských univerzit proti vysokoškolákům Irska. Student oboru Business Management (podnikové řízení) na Queen Margaret University v Edinburghu se ve Skotsku zabydlel a při studiu dále rozvíjí svou ragbyovou kariéru. Při tom všem nezapomněl ani na kořeny, ze kterých pro špičkové ragby vzešel.

Martine, jak se Ti líbí Skotsko a jsou Skotové skutečně tak šetrní jak se říká? A co proslulá skotská whiskey :-)?

Skotsko je moc krásná země, ať už město Edinburgh, nebo příroda ve skotské Vysočině. A musím říct, že počasí není vůbec tak hrozné, jak se říká! Pár zápasů v dešti jsme sice hráli, ale minulý týden jsem se už byl koupat v moři, skoro po pás. Šetrní se mi taky moc nezdají, s těmi cenami tady je to vlastně spíš naopak. A whiskey jsem tu bohužel ještě moc neochutnal, takže to je něco, co musím do budoucna napravit.

Studuješ na Queen Margaret University obor Business Management. Jak dlouho trvá studium tohoto oboru, co tě na univerzitě baví, s čím naopak bojuješ a měl jsi problém s výukou v Angličtině?

Studium trvá čtyři roky. Nejvíc mě z předmětů zatím bavila ekonomie a finance. Mimo výuku si užívám rozmanité kulturní i sportovní akce a společenský život na univerzitě, kde se pořád něco děje. Co je osvobozující, ale zároveň náročné, je velká samostatnost, které se mi dostává. Problém pro mě bylo zvyknout si na britský typ výuky, která je oproti Česku víc interaktivní, individuálně zaměřená a samostatná. Místo učení se věcí nazpaměť se vlastně zabýváme tím, kde získat kvalitní informace a jak s nimi pracovat. Ohledně angličtiny musím říct, že to bylo daleko lepší než jsem očekával. Na univerzitě všichni mluví dost srozumitelně, takže to problém není. Jiná věc to ale je při rozhovoru s některými spoluhráči, kteří pocházejí třeba z venkova. Po pár pivech se už jen směju a přikyvuju…

Pojďme k ragby. Kde jsi letos hrál a jak vidíš svou klubovou budoucnost?

Letos jsem hrál za Musselburgh RFC, ale pravděpodobně (dolaďují se detaily), budu příští sezónu hrát novou soutěž “Super 6” za Boroughmuir Rugby. Naše XV’s sezóna už skončila, takže můžu s jistotou říct, že jsme obsadili 6. místo v National Division 1, což byla letos druhá nejvyšší skotská liga (když nepočítáme Pro14 Rugby). Příští rok se ale mění formát, protože vzniká poloprofesionální liga Super 6, a díky tomu prvních šest týmů z naší ligy (včetně Musselburgh) bude příští rok hrát nejvyšší amatérskou soutěž – Premiership. Dá se tedy říct, že tým postoupil “o půl ligy”.

Jaká byla Tvá pozice v týmu, ať už pozičně či v hierarchii mužstva?

Letos jsem v Musselburgh standardně nastupoval za první tým v základní sestavě, jen když jsem se sem vrátil po nároďáku nebo prázdninách (a zmeškal tím zápas nebo pár tréninků), tak jsem byl na lavičce nebo hrál za druhý tým. Nejčastěji jsem nastupoval na zadáku, ačkoliv jsem během sezóny byl i na útokovce a křídle.

Máš osobní statistiky, jak jsi si vedl?

Statistiku jsem si letos bohužel nevedl, takže vím jen (ze statistiky co vede manažer), že v lize jsem dal 7 pětek a odehrál 18 zápasů a v poháru dal 2 pětky v dalších 2 zápasech. K tomu pár kopů na háčko, ale první kopáč jsem nebyl.

Jak bys porovnal skotské tréninky s českými a kolik trenérů se týmu věnuje?

Náplň tréninků je poměrně podobná jako v Říčanech tj. dovednosti, kondice, herní situace a týmový nácvik. Rozdíl je ale v počtu hráčů. Na tréninku nás bylo průměrně tak 30, což umožňuje si vyzkoušet hru v plném počtu a dává celému tréninku větší náboj. Trenéři jsou dva pro první tým: hlavní (roj) a asistent (útok). A k tomu ještě dva trenéři druhého týmu.

Jak jsi se vlastně ke studiu a ragby v zahraničí dostal a co bys doporučil budoucím adeptům, pokud by něco takového chtěli absolvovat též?

Můj sen vždy byl stát se profesionálním ragbistou, ale zároveň jsem chtěl studovat vysokou školu, protože, i kdyby se to třeba povedlo, to není práce na celý život. Skotsko je proto, podle mě, ideální země – úroveň ragby je tady pochopitelně vysoká a univerzity tu jsou zdarma pro studenty z EU (alespoň pro ty, co začnou ještě letos v září…). A moje rada pro ostatní by asi byla: Ať už máte sportovní ambice jakékoliv, nebojte se vykročit ze svojí komfortní zóny a vyjet do světa. Nejhorší věc, co se může stát je, že se člověk zdokonalí v cizím jazyce, pozná novou kulturu a získá spoustu zkušeností. A kdyby se někdo bál jet do zahraničí sám – ten kdo hraje za místní ragbyový tým, nebude nikdy sám.

Sleduješ Říčany, co říkáš na výsledky?

Sleduji, koukám na živé přenosy a proto mě mrzelo, že nebyl natočený zápas proti Tatře, který bych moc rád viděl. I samotný výsledek mi ale udělal velkou radost. Doufám, že se bude dařit i dál!

Co bys chtěl vzkázat bývalým spoluhráčům a trenérům?

Spoluhráčům, že už se na ně těším a držím palce do nadcházejících zápasů. Myslím, že máme hodně talentovaný mladý tým, co teď bude každý rok lepší, takže je na co se těšit. A speciální pozdrav a poděkování bych chtěl poslat Pavlovi a Mirkovi, kteří nás v Říčanech trénovali od U13 až do U19 a vyhráli s naším ročníkem, co se dalo. A kterým vděčím za všechny svoje dovednosti a radost ze hry!

Kdy Tě zase uvidíme v říčanském dresu?

V červnu přijedu do Česka, takže doufám, že bude možnost zahrát si za Říčany. Moc se na to těším, i kdyby to byl jen jeden zápas.

Martine, děkuji Ti za odpovědi a ať se Ti ve Skotsku daří co nejlépe.

PCh, 29. 4. 2019